Nahoru

Podskalská slaví 150 let pivovarského oboru

Historie

V Praze na pravém břehu Vltavy těsně za Vyšehradskou skálou se nachází oblast Podskalí. Toto místo bylo ještě do přelomu 19. a 20. století známé nízkými domečky, mezi nimiž dominovala Podskalská třída. Břeh Vltavy byl ještě nezpevněný a sloužil jako cílová stanice pro vory sestavené ze šumavských stromů. Při vplouvání do Podskalí voraře vítala tzv. Celnice, kde bylo dle počtu vorů vytínáno clo, a proto se dodnes tomuto místu říká Výtoň. Dovezený šumavský poklad pak sloužil zejména pro stavbu mnoha pražských domů a krovů střech (dodnes funkčních).

Stejně jako Vltava, která má svůj pramen, do něhož přitékají četné potůčky, potoky, říčky a řeky, aby vytvořily v Praze mohutnou řeku, vyvíjela se historie Vyšší odborné školy ekonomických studií, Střední průmyslové školy potravinářských technologií a Střední odborné školy přírodovědné a veterinární v Podskalské ulici v Praze. A tak, chceme−li dohlédnout k historickým pramenům (kořenům) naší školy, musíme se vrátit o 150 let zpět do doby vonící vorařskou atmosférou, kde statní voraři po odvedené práci rádi navštěvovali místní pivnice a restaurace, aby načerpali síly na další cestu. A právě v této atmosféře začíná zrod školy, který je následně zaznamenán v časové posloupnosti:

1868 − založení pivovarské školy Janem Michaelem Scharym − majitelem pivovarů „Na Slovanech“ a u „Virlů“ s názvem „První veřejná sladovnická škola v Praze“. Scharyho škola představovala ve své době první vzdělávací institut středoškolského typu v rámci celé tehdejší Rakousko−Uherské monarchie. Zakladatel, jehož oba pivovary se objevují i v literárním díle Ignáta Hermanna, např. „U snědeného krámu“, byl i štědrým mecenášem této školy, která měla od roku 1884, obdobně jako Univerzita Karlova a České vysoké učení technické, dvě části, českou a německou. Doba výuky byla jeden rok, školní rok začínal 1. října a končil 30. červnem následujícího roku (je zajímavé, že model její organizace a celkovou dobu výuky si převzal i Baťa do svých Závodních škol práce). Pivovarská škola měla i svoji dobře vybavenou laboratoř pro analýzy piva a sladu.

1881 − správu školy převzalo Společenstvo pražských sládků a Spolek pro průmysl pivovarský v Královstvím českém, o dva roky později byla tato škola uznána státem, přejmenována na První veřejnou sladovnickou školu v Praze a měla své sídlo v bývalém svatováclavském semináři v Husově ulici č. 5 na Starém Městě.

1910 − škole vznikla konkurence, neboť při tehdejším Výzkumném ústavu pro průmysl pivovarský byla v roce 1910 založena Vyšší pivovarská škola, kterou současně řídil ředitel tohoto výzkumného ústavu. Výuka na Vyšší škole, která od roku 1911 byla situována v nově vybudovaném domě „U zlaté husy“ na pražském Václavském náměstí, byla delší, trvala dva roky (čtyři semestry) a podmínkou při přijetí ke studiu bylo předepsané školní vzdělání a minimálně dvouletá praxe v pivovarech. Školné bylo v roce 1912 za první rok 200 korun a za druhý rok 500 korun, což na tehdejší dobu byly jistě nemalé peníze, např. měsíční plat sladovníka nebo strojníka v pivovaru byl sto korun měsíčně a deputát ve výši čtyř až šesti litrů piva denně.

1914 − již ve válečné době konkurence škol skončila dohodou, podle které byl zrušen Výzkumný ústav, obě školy a laboratoř a jejich majetek převzala Jednota pro vydržování Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský v Praze. Tato Jednota zřídila Vědecké ústavy pivovarské, v jejichž rámci působila i nově zřízená Vyšší pivovarnická škola.

1918 − Vyšší pivovarnická škola byla doplněna ještě Nižší pivovarskou školou. Obě školy pracovaly dohromady až do roku 1944, kdy byly v době okupace německými úřady uzavřeny.

1945 − po konci války byla obnovena pouze činnost Vyšší pivovarské školy. Tato měla své sídlo společně s Výzkumným ústavem pro pivovarský průmysl v Pivovarském domě na rohu Ječné ulice a Lípové ulice až do roku 1950.

1950 − Vyšší pivovarská škola se přestěhovala do Podskalské ulice do objektu bývalé Městské dívčí a odborné školy rodinné a živnostenské v Praze II., takzvané „Rodinky“, a spojila se s Vyšší průmyslovou školou potravinářské chemie, která byla přímou pokračovatelkou lihovarské školy založené v roce 1881 v dnešním Havlíčkově Brodu (tehdy Německém Brodu) se všemi jejími úkoly.

1952 − na Vyšší průmyslové škole potravinářské chemie se vyučovalo pivovarnictví, lihovarnictví, mlékárenství, zpracování mouky, zpracování masa, cukrovarnictví, cukrovinkářství a technologie zpracování tuků.

1959 − tato Vyšší průmyslová škola se dále transformovala na Střední průmyslovou školu potravinářské technologie, známou jako „Podskalská průmyslovka“ a jistě není v České republice jediný pivovar, kde by nepůsobil alespoň jeden absolvent této jediné střední odborné školy se zaměřením na pivovarský a sladařský průmysl. Podskalská průmyslovka pokračuje nejenom ve výuce pivovarských předmětů.

Od 60. let 20. století − změnily se osnovy a jako jediná škola v České republice vyučovala kvasnou technologii a výrobu cukru a cukrovinek. Pro praktickou výuku výroby piva byl v této škole koncem šedesátých let instalován malý školní minipivovárek s měděnou varnou 30 litrů, který se v roce 2007 repasoval a je umístěn spolu s nerezovým pivovárkem ve třetím poschodí.

1993 − získala další moderní školní pivovárek s celonerezovou varnou o obsahu přibližně 60 litrů.

2004 − škola se sloučila se školní jídelnou v téže budově.

2005 − škola se sloučila s Vyšší odbornou školou, která sídlila od roku 2007 v přízemí a v prvním patře v prostorách po bývalé SŠ společného stravování.

2007 − škola v další optimalizační vlně zřizovatele HMP byla spojena se Střední průmyslovou školou technologie masa, sídlící v Navrátilově a v Pštrossově ulici.

2017 − ve školním pivovaře proběhla rekonstrukce a provoz byl komplexně upraven na veškeré operace a činnosti probíhající v minipivovarech.

Škola v průběhu let měnila svého majitele či zřizovatele. V současnosti je zřizovatelem Hlavní město Praha. Na utváření novodobých dějin školy v Podskalské ulici se podílely stovky pedagogů a nepedagogů, v jejichž čele na pozici ředitele školy působili:

  • Ing. Kostečka (1950 – 1955)
  • Ing. Dr. Maruška (1955 – 1959)
  • Dr. Drozda (1959 – 1964)
  • Ing. Daněk (1964 – 1990)
  • Ing. Ivan Houska (1990-2005)
  • Ing. Milan Chmelař (2005 – dosud)